Systemický přístup

Systemická terapie

Systemická terapie je jedním ze základních směrů odborné psychoterapie. Poskytují ji vyškolení psychoterapeuti, kteří absolvovali výcvik akreditovaný pro zdravotnictví (Česká lékařská společnost J.E. Purkyně).

Systemická terapie vstoupila na světovou scénu v 80. letech minulého století, u nás jen s desetiletým zpožděním. Záhy se stala významným směrem psychoterapie.

Ve srovnání s ostatními směry psychoterapie znamená systemická terapie nejrozhodnější odklon od pojetí terapeuta jako experta a klienta jako objektu jeho péče, a to k pojetí partnerské spolupráce a k terapeutickému využívání toho, jakým způsobem klient o svých potížích mluví. Cílem zde ale není „číst mezi řádky“ o příčinách potíží, ale co nejdříve podnítit jedince (pár, rodinu) k využívání vlastních zdrojů.

Terapeut je v systemické terapii spíše průvodcem klienta, který vytváří svoje působení podle jeho situace a aktuálních možností. „Šije“ svoje působení klientovi „na míru“. Když to takto napsáno, může se někomu zdát, že klient musí na vše přijít sám a terapeut mu nic podstatného nedodává. Klient má své trápení, často sám vyzkoušel řadu způsobů, jak si pomoci, vyhledal řadu odborníků a zůstává bezmocný. Anebo se s ním děje něco, čemu nerozumí a z čeho se sám nemůže dostat ven. Není divu, že od terapie očekává, že mu někdo jednoduše pomůže!

Jak tedy uvěřit, že systemická terapie pomůže?

Aniž bychom chtěli unavovat odkazy k systemické teorii, hodí se zde zmínit systemický pohled na problém, potíž, trápení: Vycházíme z toho, že sám fakt, že se klient dostal do problému, má trápení, bolesti atp. – vyjadřuje jeho způsob, jak si řeší život. („S čím kdo zachází, s tím i schází.“) Je to sice zvláštní, ale zároveň nesmírně energizující a účinné poznání, že klientova problémová situace je jedním (třeba i dlouhodobě se opakujícím) pokusem o řešení, pokusem nákladným a nesmírně zatěžujícím psychiku i tělo. Na takový pokus je navázán specifický způsob uvažování, který se právě projevuje i ve způsobu vyjadřování klienta.

Systemické terapeutky a systemičtí terapeuti jsou trénováni v tom, zachytit způsob vyjadřování klienta a ve spolupráci s klientem postupně odhalit způsob, jakým klient uvažuje o sobě, o druhých lidech a o (svém) životě. Od toho se totiž odvíjí jeho každodenní život – fungování mezi lidmi, v rodině, vztah k sobě samému, včetně dopadu na jeho tělesném fungování – strategie na zvládání každodennosti.

Tímto odhalením může klient pro sebe nacházet nové možnosti a získat impulzy pro změnu, která vnese něco nového do jeho jednání (smýšlení), prožívání a v důsledku přinese úlevu od trápení, se kterým do terapie přišel.

Je dávno známo, že neřešené problémy vedou nejprve k psychickému trápení a to pak časem může přejít v nejrůznější funkční tělesné potíže. Když situace trvá dál, dopad na tělo se může (a nemusí) promítnout v orgánových změnách a někdy (ne vždy) může vyústit ve vážná onemocnění. Abychom jen nestrašili, v mnoha jiných případech se „jen“ prohlubuje psychické strádání, izolace jedince od okolí, prohlubuje se vnitřní bezmoc a beznaděj. Mnozí zde právem namítnou, že jsou problémy a trápení, která se „časem zahojí“, nebo člověk prostě „prohlédne sám“. Udělá něco, co dosud nikdy neudělal. Zkrátka – uzdraví se sám. Tento názor vychází též z hluboké životní zkušenosti a rozhodně platí. Psychoterapie není všelék na všechno. Život je naštěstí mnohdy mocnější a sám poskytne mocný impuls ke změně. Z hlediska psychoterapie nám jde nicméně o pomoc jedincům, kteří si myslí, že už si sami nepomohou a jsou motivovaní spolupracovat na svém psychologickém léčení s terapeutem.)

Řekněme to ještě jinak

Systemická terapie využívá toho, co už klient dělá. Hledá v „zlém zrnka toho dobrého“ a na nich staví nový směr klientova života.. Můžeme si to představit např. takto: Lidské problémy se udržují při životě prostřednictvím specifických klíčových situací, na které jsou jedinci obzvláště citliví. Vykonávají všechno pro to, aby se do nich nedostali a tímto způsobem si obvykle dláždí „cestu do pekel“. Těch samých klíčových situácí - opěrných bodů využívá systemická terapie: V detailní spolupráci s klientem hledá a zkoumá alternativy klientových způsobů uvažování, reagování, pohledu na sebe, na druhé, které se právě osvědčují v tom, jak lépe projít oněmi klíčovými situacemi. A přinést do života nové možnosti. 

Vypadá to tedy tak, že klient si na vše přišel sám. Je to ovšem svým způsobem iluze, ale iluze užitečná. Bez specifického doprovázení klienta terapeutem, by si na to své sám nepřišel. Na druhou stranu, terapeut mu přímo nedodal návod, jak zacházet se svou psychikou, se svým chováním, se svým tělem. Terapeut pomohl klientovi, aby si – s terapeutem na blízku – pomohl sám.

Ze kterých tradičních kořenů systemická terapie čerpá

Systemická terapie se napojuje na předchozí tradici léčení a psychoterapie a ve svých principech využívá (velmi zhruba řečeno!):

  • souběhu přírodních a společenských věd na přelomu XX. a XXI. století (trend posledních 50 let po předchozích 2.500 letech oddělenosti!), které opouštily východiska stability, opakovatelnosti, vnějškového řízení, izolovanosti jevů.
  • znovu oživuje staronový vztah pacient-lékař na bázi původního partnerství, které zde nemá být ideologií, ale praktickou metodou léčby na způsob koanu – „být účinný, ale nerušit a nezasahovat!“
  • posiluje tím u (systemického) terapeuta nutnost - být neobyčejně zvědavý a otevřený vůči tomu, co přijde

Z jakých důvodů nás můžete kontaktovat?

  • Nevíte, jak dál, potřebujete změnu
     
  • Nacházíte se v obtížné, nepříznivé či krizové situaci
     
  • Čelíte partnerské krizi
  • Máte strach, stavy úzkosti, paniky, smutku, deprese
  • Chcete lépe zvládat pocity vzteku a agresivní projevy
     
  • Nemůžete otěhotnět
    Prožili jste trauma
  • Máte psychosomatické obtíže, chronické onemocnění
  • Hledáte vhodné doplnění psychiatrické či jiné léčby
  • Obtěžují vás nepříjemné myšlenky, máte poruchy vnímání, vědomí
  • Čelíte potížím a důsledkům poruchy ADHD i v adolescenci a dospělosti